Všechno je špatně..

19. ledna 2017 v 23:47 | Radushka |  Výplody obarvené blondýny
Naprosto všechno...

Jen se na mě podívejte, sice jsem ani sama sobě neslíbila, že budu psát pravidelně, ale dostat ze sebe pár slov po víc jak čtrnácti dnech? To není zrovna to, co jsem si představovala.

Tak asi jako každý jsem se pokoušela namluvit si, že rok 2017 bude lepší než ty před tím.
Říká se to jako fráze a já z toho udělala frázi fráze.
Rok 2017 je, jak se říká, ještě v plenkách a mně už nadělil moooc pěknou sračku.
Takže jsem vlastně do nového roku vkročila s ještě větší depresí než v tom předchozím.

Ale moje deprese jsou pořád jen moje deprese. Nikoho s nimi zatěžovat nehodlám a vlastně ani moje rodina o nich nic netuší.

Horší je to s mojí nenávistí k lidem.
Nevím, jestli je to důsledek toho chemickýho bordelu v mojí hlavě nebo se mi jen zhoršila alergie na blbost, ale tímhle už svoje okolí nezatěžovat nedokážu. Je to tak moc silný, že už ani předstírat zájem o okolí nedokážu.

Rozhodně jednou z příčin je moje práce.
Když jsem do ní nastupovala, bylo mi přivítáním od zaučující kolegyně - "Ahoj, já jsem a. A tohle je ta nejhorší práce na světě! Kdybych si mohla vybrat znovu, už bych sem nikdy nešla."
Tenkrát jsem se tomu zasmála a pronesla něco o tom, jak je to hrozně motivující. Dneska už to vidím jinak. Je to ještě stokrát horší.

Pro upřesnění, pracuju (nebo jsem spíš pracovala) jako dispečer asistenční služby. Mojí náplní práce bylo sedět na telefonu a, jak jsem s oblibou říkala, čekat než se někdo vymele, abych měla co dělat.
Při nástupu jsem si to malovala do světle růžova. Z vlastních zkušeností jsem věděla, že lidé si raději zavolají známému, když mají problém, protože asistenční služby jsou drahé, nespolehlivé a bůh ví co ještě. Před pár lety to celkem ještě platilo. Bylo to sice o něco hektičtější, než v mých představách, ale pořád měl člověk chvilku na to se nadechnout a upustit páru.

Ono se to nezdá, lajk si řekne, že jen zvedneme telefon, zjistíme lokaci a pošleme odtah. Jenže skutečnost je trochu jiná. V realitě je to vlastně tak, že dispečer je klientovi psychologem. Dvanáct hodin zvedá telefony a nabaluje na sebe problémy a stres jiných lidí. Nechává ze sebe vysávat energii a namlouvá si, že to dělá proto, aby pomáhal. Aby byl prospěšný.
Ale dnes, když je asistence zdarma přidaná i k nejmizernějšímu povinnému ručení a makléři klientům tvrdí, jak mají všechno zadarmo a nemusí vlastně hnout ani prstem, protože někde na telefonu sedí nějaký otrok, co sežene i děvky, chlast a kokain, když si to budou přát, tak je strašně težký něčemu takovýmu uvěřit nebo si to alespoň namluvit.
Klienti se k nám chovají opravdu jako k otrokům, vylévají si na nás svůj stres z práce, špatnýho manželství a nepříjemného dětství. Představují si, že když zavelí, tak za nabouranýho Favorita dostanou jako náhradní vozidlo nadupaný Ferrari a Playmate minulýho měsíce jako bonus.
Najde se sice pár takových, kteří si pomoci váží a chápou, že se snažíme dělat co je v našich silách, abychom jim trochu ulehčili z té situace, do které se v 90% dostali sami vlastní blbostí.

Postupem let, s nárůstem dostupných služeb a produktů jsme s kolegy sledovali, jak úměrně tomu upadá inteligence, logika a soběstačnost veškerých řidičů. A to nejen v práci.
Většina z nás, včetně mě, jsme aktivní řidiči a všechno tohle pozorujeme i na silnicích kolem nás.
Lidé za volantem nepřemýšlí, a když už, tak o úplně něčem jiném než o řízení, nepředvídají, chovají se bezohledně a jsou nebezpeční nejen sobě, ale i svému okolí. A když už se pak stane nějaké neštěstí, je na nich přesně poznat, že proč by si z toho měli něco dělat, proč by měli mít výčitky, vždyť přesně proto si platí nás, aby nemuseli na nic myslet, protože my se o ně potom postaráme.
Ztratili schopnost a touhu si něco zjistit, informovat se, protože oni přece nemusí vůbec nic vědět, od toho mají nás.
No a pak se strašně diví, když jim řekneme něco, co sem jim nelíbí, něco co nevěděli nebo jim to před tím nikdo neřekl.

A zrovna tohle není problémem jen asistenčních služeb, ale lidstva všeobecně. Člověk bude raději vypadat jak hlupák, než aby třikrát klikl myší do počítače nebo obrátil stránku v brožurce.

Nenávidím lidi. Nenávidím jejich tupost, demenci a aroganci.
Každý člověk, který kolem mě projede nebo i jen projde je potencionální klient a tím rovnou i potencionální idiot.

Čtyři roky poslouchání a nabalování na sebe fňukání jiných lidí ze mě udělali chodící monstrum s rozleptanou psychikou.
Stala se ze mě pesimistická, cynická a sarkastická zrůda, která se přestává chovat hezky i k vlastním přátelům.
I ve volnu chodím spát s hrůzou, že ráno vstávám do toho bordelu, a když už do něj vstávám, stojí mě veškeré síly jen pohnout očními víčky po zazvonění budíku. Dostala jsem se do takového stadia, že mě vytočí do běla, když se mi nepovede tiramisu.

Takže všechno je špatně...

Ale abych jenom "nesejčkovala", tak prozradím, že mým asi největším a nejtěžším předsevzetím do tohoto roku, je si tohle (zatím slušně podělaný) dítě pořádně vychovat. Uvidíme, co z něj vyroste...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 0:09 | Reagovat

pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama